Historie – VINOŘ

V této rubirce najdete kompletní znení textu uvedeého na Velké Informační Násětnce Osady Řehačka (VINOŘi)
.. Nicméně určo se přijeďte podíva i osobně :))
ato informační nástěnka byla vybudovaná již v roce 2005. Nainstalovaná měla být na jaře 2006. Povodně ovšem nástěnku poničili a tak byla představena až na podzim téhož roku. VINOŘ najdete ve spodní části Řehačky před mostkem (50°10’38.4″N 14°48’38.4″E) Nástěnku v roce 2014 nahradila nová moderní. Celé znění naleznete níže

Vítáme Vás u jedinečné informační nástěnky osady Řehačky. Nacházíte se v rovinaté oblasti úrodného středního Polabí asi 4km jihozápadně od města Lysá nad Labem. Dozvíte se zde mnohé o historii, původním toku Labe a četných povodních. Za zmínku určitě stojí ještě obrazová část nástěnky, která Vám více pomůže porozumět zdejšímu okolí. Doufáme, že se vám bude nástěnka líbit, a že se k nám budete rádi vracet.

Historie:

Historie Řehačky nesahá závratně do dob dávných, ale určitě stojí za to o ní něco vědět, protože si lépe představíme, jak to zde kdysi vypadalo. Informace jsme nalezli v knize Boženy Chmelové – Příběhy, pověsti a historie města Lysá nad Labem a okolí, a v knize Františka Otruby – Paměti města Lysé nad Labem a vesnic okolních. Čerpali jsme i z naučné stezky mezi Lysou nad Labem a Čelákovicemi. Největší zásluhu má však náš děda pamětník Zdeněk Vlach, který nám většinu historie zajímavě a poutavě vyprávěl. Za což mu moc děkujeme a toto místo proto také tak milujeme.

Střední Polabí bylo v dávných dobách často sužováno povodněmi. Musíme se zde o nich také zmínit proto, že právě ony velkou vahou přetvářely ráz krajiny a tím i historii. Ve 20. letech minulého století, kdy bylo Labe napřímeno a vyhloubeno, ztratily každoroční povodně na síle. Napřímení však mělo i negativní důsledky. Bylo například zničeno nedaleké letovisko Grádo u Čelákovic. Původně hojně navštěvované místo s písečnými břehy postupně zarostlo a zaniklo.

Neugebäu

V bezprostředním okolí osady Řehačky se již na začátku 18. století nacházel letní zámeček hraběte Františka Antonína Šporka, který byl dokončen roku 1702 a nazýval se Nové Stavení (Neugebäu). Skládal se z hlavní budovy a dvou bočních budov přistavěných do tvaru nedokonale uzavřené podkovy. Stál těsně před vjezdem do osady v prostoru dnešních polí. Za zámečkem byl zřízen poměrně rozlehlý park obehnaný zdí. Hlavní budova stála údajně 100 kroků od břehu tehdejšího Labe. Po smrti hraběte byl zámeček využíván jako hospodářský dvůr a později zcela zanikl. Nad usedlostí Tři chalupy, kterou obývali převážně sedláci a byla zde i kovárna, se v minulosti nacházel rybník s mlýnem sv. Anny na Mlynářské strouze (na potoce Mlynářici). V místech nynější horní části osady se tou dobou rozprostírala pouze pole.

Poblíž křižovatky uprostřed osady se nacházela bouda, kterou obýval převozník Řehák. Díky němu se mohli lidé přepravovat přes řeku Labe na druhý břeh. Na jeho počest se tůň i osada nazývají Řehačka. Pan Řehák byl velmi chudý. Měl pouze 2 políčka a jednu kravku. Jeho dcera se provdala za p. Hlouška, který pracoval v Lysé ve Vichrově továrně na nábytek. Kromě něho zde pobývali v chalupě č. 062 Adamovi, kteří měli kantýnu podobně jako opodál v chalupě č. 049 p. Dvořáková, kde se stravovali rybáři. (Udáváme orientačně dnešní čísla chalup, neboť tehdy žádná čísla nebyla.)

Řehačka jako taková

V polovině 30. let byla postavena chata č. 58 a byla to první zdejší opravdová víkendová chata. Roku 1936 bylo dáno do provozu nedaleké zdymadlo u Lysé, pod nímž byl vyvrhován krásný jemný písek. Proto se většina lidí chodila koupat právě tam. Labská voda byla zcela průzračná. Další lákavé koupání bylo v ústí Mlynářice do Labe, kde byla nádherná několik metrů čtverečních velká písečná delta. Navigace podél řeky po napřímení Labe ve 20. letech 20. století, byla udělána pěkně, ale bezhlavá těžba písku zapříčinila její postupný sesuv. Dnes je pouze u zdymadel a u ústí Jizery do Labe v Káraném k vidění pozůstatek oné navigace. Před koncem války byly postaveny další 2 chaty, a to u Labe, a srub na ostrově. Tento srub si postavili kluci z Lysé v roce 1943 a jezdili sem na tramp.

Před ním na mýtině si dokonce udělali loděnici. Okolí bylo značně zarostlé a tvořilo nepropustnou houštinu. Jen kolem slepého ramena Labe byly vyšlapané cestičky od rybářů. Rostly zde stromy, kterým se říkalo vazy a byly prý silné jako duby. Během války někteří obyvatelé osady potají chodili do Tří chalup pro mléko a sýr k panu Krátkorukému, jehož syn Bedřich byl stihač ve 313. čs. peruti RAF v Anglii a byl sestřelen při leteckém souboji nad kanálem La Manche v lednu 1943. Po osvobození od Němců měl jezný velké obavy o zdymadlo, neboť ruští vojáci chytali ryby netradičním způsobem. Házeli do Labe protitankové talířové miny. Poválečná zábava bylo vytloukání šrapnelů (min) mezi stromy. Někteří lidé tím bohužel zaplatili životem. Mnoho min se ukrývalo v lese u Dvorců, kde Němci z jara 1945 vybudovali podzemní kryty a skladiště, aby uschovali munici a tanky.

Moruše a Morušárna

V 50. letech byla spolkem pěstitelů moruší a chovateli bource morušového pod vedením Karla Nováka z Prahy pod památnými duby postavena budova Morušárny o výšce cca 8 m. Cílem bylo, aby se Morušárna stala významnou pokusnou stanicí pro hedvábný průmysl. Poprvé v ČSR se zde zdařil pokus o aklimatizování bulharské velkolisté moruše a dva chovy čínského bource. Myšlenky výroby hedvábných vláken, které patří k nejpevnějším a zároveň nejjemnějším z přírodních vláken, však ztroskotaly. Finančně se to nevyplatilo a tak se Morušárna dostala do rukou tehdejšího místního výboru, který ji nechal ladem. Při výstavbě chat byly moruše značně vypleněny. Chátrající budova byla na několik let v 90. letech pronajata jako restaurační zařízení. Dne 12. prosince 2003 Morušárna shořela a skončila tak její zhruba půl století stará historie.  Začátkem 50. let se začal těžit nedostatkový štěrkopísek z nynějšího rybníku Řehačka. Do té doby tam byl pouze les a pole.

Těžba písku

Svrchní zemina se nahrnula do původního labského meandru, do míst, kde nyní stojí hospoda Řehačka.
Těžba byla prováděna plovoucím korečkovým bagrem do hloubky 5-6m. Štěrkopísek se nakládal přímo do přistavených člunů o nosnosti 16-32 tun. Tyto čluny pak byly po čtyřech vlečeny tažným remorkérem tehdy otevřeným ústím meandru na Labe a po něm k čelákovickému železničnímu mostu, kde bylo vybudováno velké překladiště. Tam se písek nakládal jak na automobily, tak na železniční vagóny. Objem těžby byl asi 300-320 m3 denně. Na Řehačce byla těžba ukončena v letech 1952-53. Po opuštění těžebního prostoru čelákovickou firmou Bukovský, jej ihned obsadila armáda (ženisté). Ti žili v takzvaných zemljankách. V lese u Labe vykopali jámy, které proložili dřevem a tam přežívali celý rok.

Jednou se jim podařilo utopit tank v Labi. Když ho lovili, tak praskla i 5cm tlustá ocelová lana. S koncem 50. let přišla elektrifikace a začátkem let šedesátých odešli vojáci. Plácek v dolní části osady, na kterém ještě nedávno hráli vojáci volejbal, se začal zavážet pískem, který se sem splavovl z nákladních lodí. Hrozilo totiž protržení hráze mezi Řehačkou a Labem při případné povodni. Pro zvýšení terénu si sami lidé nechávali zavážet pozemky sutí. V 2. polovině 60. let začala výstavba chat v dolní části, záhy i v horní části osady. Do poloviny 90. let bylo příjemné koupání v Řehačce, nyní je lepší koupat se v čistším Labi.

Řehačka v novém tisíciletí

V současnosti se dění na Řehačce rozvíjí. V roce 2004 jsme založili webové stránky na naší adrese www.lysecko.cz, které byly v r. 2014 vytvořeny v novém profesionálním kabátě.V roce 2006 jsme přišli s nápadem tvořit po vzoru měst vlastní informační list – jmenuje se Řeháček a vychází 3x do roka – v době Velikonoc, 1. víkend v červnu a koncem prázdnin. Výtisky jsou roznášeny zdarma přímo k místním čtenářům. Pro ostatní návštěvníky jsou volně na webu Řehačky. V roce 2009, kdy vyšlo jubilejní 10. číslo tohoto informační listu, jsme se rozhodli oslavit tento fakt vydáním historicky 1.pohlednice Řehačky (obrázek vlevo dole). Pohlednice je stále k dostání za 5 Kč u redakce Řeháčka. Jdeme samozřejmě s dobou, a tak veškeré informace můžete sledovat i na sociální sítí Facebook -www.facebook.com/osadalysecko LABSKÝ MEANDR A POVODNĚ Labe v našich končinách vytvářelo před regulací ve 20. letech 20. století meandry (zákruty).

V meandrech docházelo ke dvěma pochodům, které probíhaly současně. Na tzv. výsepovém (nárazovém) břehu rychle proudící voda břeh erodovala, přičemž na protějším tzv. jesepovém břehu docházelo k sedimentaci materiálu. Díky mnohým povodním, které naši oblast v minulosti sužovaly, se stávalo, že řeka změnila koryto a nalezla si nové. Příkladem toho byla samota Tři chaloupky, která se původně nalézala severně od Labe mezi Litolí a Řehačkou. Velká povodeň způsobila pravděpodobně kolem roku 1750 to, že se samota ocitla na jižním břehu. Po napřímení Labe byly meandry zaškrceny a zachovaly se v podobě tůní, které zarůstají rákosím, orobincem a ostřicemi a ve kterých se usazují jemné jílovité a organické sedimenty.

Povodně

Nejsilnější známá povodeň, která se objevila po regulaci Labe, přišla na Řehačku v červnu roku 1926. Chata Adamů (č. 062) se tímto ocitla na ostrově. Všechny okolní pole a louky byly zaplaveny.Labe v ten čas bylo 3 m nad normálním stavem. Po zhruba čtyřiceti letech dorazila rychlá zimní povodeň. Další povodeň, o které bohužel nemáme podrobnější zprávy, přišla v roce 1966. Následovala povodeň v roce 1981, jež zachytila naše fotografie (obrázek vpravo dole). Za posledních 30 let, kdy se zvýšila četnost povodní i na celém světě, přišlo na Řehačku šest malých či větších povodní. Malá povodeň přišla při jarním tání sněhu v březnu 2000.

Tradičně nejvíce postiženými místy bývají chaty na plácku u smuteční vrby v dolní části osady a v okolí Morušárny, které jsou níže položené. Se zimní povodní jsme se setkali i 3. ledna 2003, kdy se voda zastavila asi 20 cm před hranicí předchozí povodně. Dokládaly to ledové kry tlusté až 20cm, které se všude povalovaly. Největší povodeň v novodobých dějinách přišla už o tři roky později na přelomu března a dubna 2006. Labe se hrnulo do Řehačky i přes hráz u rybářské chaty. V Řehačce zmizely oba ostrovy a celý mostek. Směrem k Mlynářici se na úzké louce a blízkém poli vytvořilo velké jezero. Na plácku bylo přes jeden metr vody a dalo se tam dostat jen na loďce. Voda zatopila sklepy i chaty. Další povodně, i když s menší intenzitou přišli v letech 2010 a 2011.Větší povodeň přišla v červnu 2013 a zatopila plácek do výše cca 30cm.

 

Obrazová část: