Když dnes procházíme kolem mohutné barokní budovy pod zámkem v Lysé nad Labem, možná ji vnímáme především jako sídlo archivu. Její původní účel byl ale úplně jiný. Po více než sto let zde žili bosí augustiniáni, kteří v Lysé sloužili mše, kázali, pomáhali v okolních farnostech, provozovali lékárnu a pečovali o knihovnu. Ještě zajímavější je ale příběh samotného vzniku areálu. František Antonín Špork chtěl v Lysé vytvořit významné duchovní a kulturní centrum a jeho představu začali v první polovině 18. století uskutečňovat právě bosí augustiniáni. Z původního areálu dnes zůstala především budova někdejšího konventu.
Augustiniáni v Lysé nejsou novinkou 18. století
Příběh augustiniánů v Lysé sahá mnohem dál než do doby Františka Antonína Šporka. Už ve středověku byla zdejší duchovní správa spojena s augustiniánským klášterem na Karlově v Praze. V okolí dnešního kláštera se nacházely starší sakrální stavby, jejichž historie sahala hluboko do minulosti. Husitské války však zdejší řeholní působení přerušily a roku 1421 byl starší klášterní areál zničen. Nová kapitola začala až téměř o tři století později.
Majitelem lyského panství se v roce 1699 stal František Antonín Špork. Významný šlechtic, mecenáš umění a velký stavebník začal Lysou postupně proměňovat podle svých představ. Přestavoval zámek, budoval zahrady a další stavby a snažil se z města vytvořit reprezentativní rezidenci. Součástí jeho plánů byl také návrat řeholního života.
Roku 1713 přišli bosí augustiniáni
Důležitým mezníkem se stal rok 1713. Dne 9. ledna byla uzavřena smlouva mezi Františkem Antonínem Šporkem a řádem bosých augustiniánů. Špork řeholníkům daroval kostelík se hřbitovem a později, 9. března 1713, také dům se zahrádkou. Do Lysé se první řeholníci nastěhovali ještě téhož roku. Nešlo však ještě o velký klášter, jaký známe z pozdější doby. Vznikla zde rezidence bosých augustiniánů, která se teprve postupně rozvíjela.
Začátky byly velmi skromné. První řeholníci podle dochovaných záznamů našli v darovaném domě jen velmi prosté vybavení a zpočátku využili také pohostinství zdejšího faráře. Přesto se okamžitě zapojili do života města. Sloužili bohoslužby, kázali a pomáhali s duchovní správou. Dochované záznamy ukazují, že jejich působení nebylo pouze záležitostí uzavřeného společenství za zdmi rezidence, ale rychle se stalo součástí každodenního života Lysé.
P. Amandus měl velký sen
Výraznou osobností se stal P. Amandus od Jména Ježíšova, který se po smrti svého předchůdce P. Maxmiliána od Ježíše stal představeným zdejší komunity. Právě Amandus začal usilovat o to, aby se malá rezidence proměnila v plnohodnotný a reprezentativní klášter. Podle dochovaných análů měl před očima představu velkého kláštera, který by byl ozdobou Lysé a zároveň významným centrem vzdělanosti a duchovního života.
Pro novou stavbu vznikly roku 1733 plány pražského stavitele a architekta Bartolomea Scottiho. Stavba byla zahájena téhož roku a nebyla vůbec jednoduchá. Stavitelé narazili na problémy s podložím, starými lomy a nutností založit mohutnou budovu na pevnějším podkladu. Podle dochovaných zpráv se muselo kopat velmi hluboko. Práce proto vyžadovaly nejen značné finanční prostředky, ale také postupné získávání okolních pozemků a domů.
Klášter byl dokončen roku 1739
Rozsáhlou budovu se podařilo dokončit v roce 1739. Její dostavba už probíhala pod vedením architekta Anselma Luraga, který se následně významně podílel také na výstavbě klášterního kostela. Právě tady je dobré rozlišovat mezi rokem 1713 a rokem 1733: rok 1713 znamená vznik rezidence bosých augustiniánů, zatímco rok 1733 zahájení stavby velké klášterní budovy, která byla dokončena roku 1739.
Součástí stavebních prací nebyla jen samotná budova konventu. Kvůli novému areálu byly odstraněny starší stavby včetně kaple sv. Desideria a staršího kostelíka. Celý prostor se tak během několika let zásadně proměnil. Z původní rezidence a starších sakrálních objektů vznikal nový barokní komplex, který měl být jednou z výrazných dominant Šporkovy Lysé.
Klášter nebyl jen místem modliteb
Život augustiniánů však zdaleka nekončil u bohoslužeb. Řeholníci se věnovali duchovní správě a pomáhali také v okolních farnostech. Jejich činnost zasahovala do širšího okolí Lysé a postupně se stali významnou součástí místního náboženského života. Dochované anály navíc zachycují řadu událostí, které ukazují, jak široký byl jejich každodenní život.
Velmi zajímavou součástí kláštera byla lékárna, která byla podle dochovaných pramenů zřízena v roce 1742. Sloužila nemocným a její existence představovala pro tehdejší Lysou i okolní obyvatele významnou službu. Klášter tak nebyl pouze duchovním centrem, ale poskytoval také praktickou pomoc lidem, kteří ji potřebovali.
Knihovna, která byla chloubou kláštera
Dalším důležitým prvkem byla knihovna. Už během stavby se řeholníci snažili získávat knihy a vytvořit rozsáhlejší sbírku. Podle Vojáčkova zpracování získal klášter mimo jiné knihovnu po zemřelém arcibiskupovi Khüenbergovi, a knihovní fond se postupně stal jednou z chloub zdejšího konventu. Řeholníci se věnovali studiu a mezi členy komunity byli vzdělaní muži, kteří se zabývali také historií a literaturou.
Právě díky jednomu z nich máme dnes k dispozici mimořádně cenné svědectví o samotném životě kláštera. P. Josef od sv. Víta sepsal anály zachycující dění v klášteře pro období 1713–1797. A tyto anály nejsou jen seznamem převorů nebo významných událostí. Zachycují také stavbu kláštera, hospodaření, počasí, mimořádné události i úplné každodennosti. Dnes jsou uloženy ve Státním okresním archivu Nymburk se sídlem v Lysé nad Labem – tedy prakticky v budově, která je sama součástí příběhu.
Vedle kláštera vznikl také kostel
Velký stavební projekt pokračoval také po dokončení konventu. V roce 1739 začala pod vedením Anselma Luraga stavba nového klášterního kostela. Ten nahradil starší sakrální objekty, které musely kvůli nové výstavbě ustoupit. Nový chrám byl dokončen a 20. srpna 1741 vysvěcen. Zasvěcen byl Narození Panny Marie a sv. Janu Nepomuckému.
Kostel byl bohatě vybaven a stal se významnou součástí celého areálu. Jeho existence ale měla být nakonec mnohem kratší než existence samotné klášterní budovy. Zatímco konvent přežil zánik řeholní komunity a další změny využití, kostel čekal o více než sto let později úplně jiný osud.
Z rezidence se stal skutečný konvent
V roce 1745 došlo k dalšímu důležitému mezníku. V Lysé byl zřízen skutečný konvent a zavedena klauzura. Komunita tak získala stabilnější podobu a její život se ustálil. Augustiniáni zde měli vlastní hospodářské zázemí, zahrady, pozemky a další majetek potřebný k fungování kláštera.
Dochované anály jsou právě v tomto směru fascinující. Vedle velkých událostí popisují i problémy se studnou, hospodaření nebo nákupy. Z těchto zápisů tak nevystupuje jen monumentální barokní stavba, ale také každodenní život lidí, kteří v ní několik desetiletí skutečně žili.
Konec přišel pomalu
Velká éra lyských augustiniánů však netrvala věčně. Zásadní změnu přinesly reformy císaře Josefa II. v posledních desetiletích 18. století. Lyský klášter nebyl zrušen hned v první vlně josefinských reforem, jeho budoucnost však zásadně ovlivnil zákaz přijímání nových členů. Komunita se tak nemohla přirozeně obnovovat a postupně stárla.
V roce 1787 navíc do kláštera přišli státní úředníci, kteří provedli inventarizaci a zasáhli do jeho majetkových poměrů. Přesto řeholní život v Lysé ještě nějakou dobu pokračoval. To je důležitý detail: klášter nezanikl okamžitě v 80. letech 18. století, ale postupně dožíval. Oficiální archivní pramen uvádí, že byl klášter zrušen dekretem ze 17. října 1811 a k jeho faktickému zániku došlo v roce 1812.
Co se stalo s klášterem po zrušení?
Po zániku řeholní komunity se změnil také účel budovy. Na základě dalších majetkových změn byla bývalá klášterní budova využívána jako úřednický dům s kancelářemi a byty pro vrchnostenské úředníky. Z klášterního kostela se mezitím stala kontribuční sýpka. Místo duchovního centra tak postupně dostalo zcela praktické využití.
Osud kostela byl nakonec mnohem smutnější než osud samotného konventu. V roce 1891 byl klášterní kostel zbořen. Na jeho místě vznikl velký dvůr a byly zde postaveny konírny. Z celého rozsáhlého areálu tak postupně zmizela jedna z jeho nejvýraznějších částí.
Budova, která přežila téměř všechno
Samotná budova bývalého kláštera však pokračovala ve své historii. V roce 1939 ji spolu se zámkem koupil od posledních majitelek panství stát. Později zde fungoval například internát pro dorost stavebního průmyslu a budovu převzalo také ministerstvo národní obrany. Po odchodu vojáků se její využití opět změnilo.
Dnes v objektu sídlí Státní okresní archiv Nymburk se sídlem v Lysé nad Labem. Budova prošla v letech 1995 až 2001 rozsáhlou rekonstrukcí a dnes je kulturní památkou. Je tak trochu symbolické, že stavba, která byla před téměř třemi sty lety zamýšlena jako centrum duchovního života a vzdělanosti, dnes slouží k uchovávání historické paměti regionu.
Z velkého Šporkova snu zůstala výrazná dominanta města
Když dnes stojíme pod bývalým augustiniánským klášterem, je snadné zapomenout, jak ambiciózní projekt zde v první polovině 18. století vznikal. V roce 1713 přišli do Lysé první bosí augustiniáni, v roce 1733 začala stavba velké klášterní budovy, roku 1739 byla dokončena a v roce 1741 byl vysvěcen také nový klášterní kostel. Na více než půl století se tak z Lysé stalo významné místo spojené s řádem, duchovní správou, vzdělaností i péčí o nemocné.
Dnes už z původního areálu klášterní kostel neuvidíme. Zůstala však mohutná budova konventu, která sama přežila zánik řádu, změny vlastnictví, několik různých způsobů využití i celé 20. století. A možná právě proto je příběh augustiniánského kláštera jedním z nejzajímavějších příběhů Lysé nad Labem. Místo, které kdysi mělo uchovávat duchovní a kulturní život města, dnes samo uchovává jeho historii.
Použité zdroje
Státní oblastní archiv v Praze – Historie Státního okresního archivu Nymburk, Anály kláštera sv. Jana Nepomuckého v Lysé nad Labem pro léta 1713–1797, Josef Vojáček – Klášter Augustiánů bosáků v Lysé nad Labem (1929), Josef Vojáček – Kostel sv. Jana Křtitele v Lysé nad Labem (1941), Josef Vojáček – Obraz města (1941), Vogtova veduta Lysé nad Labem – Historie města Lysá nad Labem.
Našli jste chybu? Chcete článek o něco doplnit? Piště na e-mail redakce@lysecko.cz
