Dnes ji většina lidí vnímá jako samozřejmou součást Lysé nad Labem. Litol však byla po dlouhá staletí svébytnou osadou a později samostatnou obcí s vlastním vývojem, školou i obecním životem. Její dějiny jsou úzce spojené s Labem, rybářstvím, přívozem, ničivými povodněmi i cukrovarem, který na konci 19. století zásadně proměnil její podobu.
Když dnes člověk přejede nadjezd přes železniční trať směrem k Litoli, sotva si uvědomí, že překračuje někdejší hranici mezi dvěma sídly s odlišným historickým vývojem. Lysá a Litol dnes tvoří jeden městský celek, po většinu své historie tomu tak ale nebylo. Litol měla vlastní vývoj, vlastní obecní život a po určitou dobu také postavení samostatné obce. Její příběh přitom nelze oddělit od Labe, které zdejším lidem dávalo obživu, umožňovalo spojení s okolím, ale zároveň opakovaně ničilo to, co předchozí generace vybudovaly.
Osada u Labe s velmi starými kořeny
Historie Litole sahá hluboko do minulosti. Městská Litolská ministezka připomíná počátky osídlení oblasti už od neolitu. Za první písemnou zmínku o Litoli bývá uváděn rok 1093, kdy se měla objevit v listině lyské fary. U tohoto údaje je však namístě určitá opatrnost: regionální prameny samy označují za prokazatelnější až zmínku z roku 1291.
Právě tehdy darovala královna Guta, manželka Václava II., lokátorovi Rudlínovi svobodný přívoz v Litoli. Už tento údaj ukazuje, jak zásadní roli hrála v životě osady řeka. Litol byla po staletí pevně spojená s Labem a nebyla pouze zemědělskou vsí. Významnou část obživy místních představoval rybolov a důležitou roli měl také přechod přes řeku, který spojoval zdejší oblast s krajinou na druhém břehu.
Litol kdysi stávala jinde než dnes
Jednou z nejzajímavějších kapitol historie je skutečnost, že původní Litol neležela přesně tam, kde známe její historické jádro dnes. Podle regionálních historických pramenů tvořilo Labe u Litole ostrov a starší osídlení se nacházelo více na západ. V 16. století zde mělo být osm chalup, stará cihelna a mlýn. Řeka však nebyla jen zdrojem obživy. Opakovaně měnila zdejší krajinu a někdy ničivě zasahovala do života obyvatel.
Také místní mosty doplácely na války i velkou vodu. Most uváděný v polovině 16. století byl během třicetileté války opakovaně ničen vojsky a znovu obnovován, až jej nakonec strhla povodeň. Těžký osud měl i litolský mlýn. Roku 1631 jej vypálili Sasové a nově vybudovaný mlýn pak zasáhla velká povodeň roku 1674, při níž Labe změnilo své řečiště. Mlýn se ocitl na suchu a zanikl.
Stejná povodeň měla smést také část Litole. Obyvatelé poté budovali svá obydlí na výše položeném místě a obec se postupně rozvíjela více k východu, přibližně směrem k poloze, kterou známe dnes. Jinými slovy: řeka nepředstavovala jen kulisu života v Litoli. Do značné míry určovala, kde a jak bude obec vůbec existovat.
Rybářská Litol v roce 1834
Velmi zajímavý obraz obce nabízí topografický popis Čech Johanna Gottfrieda Sommera z roku 1834. Ten uvádí Litol jako ves vzdálenou přibližně půl hodiny od Lysé, ležící na pravém břehu Labe. Měla tehdy 45 domů a 276 obyvatel. Přibližně polovinu obyvatel měli tvořit protestanti a podle Sommerova popisu se lidé živili převážně labským rybolovem. V obci se nacházela také vrchnostenská cihelna.
Sommer zároveň připomíná nedaleké Tři chalupy, obývané rybáři a náležející k Litoli. Je to pozoruhodný pohled na obec, která tehdy měla jen několik desítek domů a jejíž život byl stále velmi těsně svázán s řekou. Dnešní Litol je součástí městské zástavby, tehdy však šlo o malou obec, jejíž charakter určovalo především Labe a tradiční způsob obživy místních obyvatel.
Šporkovy obory a tisícovka daňků
Do historie Litole výrazně zasáhla také éra hraběte Františka Antonína Šporka. Na přelomu 17. a 18. století se v litolském katastru nacházely dvě obory. V takzvané Nové oboře měl Špork chovat rozsáhlé stádo daňků, podle regionálních pramenů okolo tisíce kusů, zatímco ve Staré oboře byla chována hříbata.
Právě prostor někdejší Staré obory později získal úplně jinou podobu a sehrál zásadní roli v moderních dějinách Litole. Místo spojené se šlechtickým hospodařením a chovem zvěře se v 19. století stalo součástí proměny, která z původně malé obce postupně vytvořila významnější průmyslové sídlo.
Samostatná obec
Správní vývoj Litole nebyl přímočarý. Roku 1849 byla katastrálně připojena k Ostré, ale od roku 1868 se stala samostatnou obcí. To je důležitý moment i pro dnešní pohled na Litol. Nešlo pouze o „část Lysé za tratí“, ale o obec s vlastní správní existencí a vlastním vývojem.
Její staré jádro dodnes připomíná prostor návsi s kapličkou. Ta pochází z roku 1886 a patří k výrazným symbolům Litole. Právě náves, kaplička a později také vlastní škola připomínají dobu, kdy Litol fungovala jako svébytná obec a její obyvatelé řešili vlastní místní záležitosti.
Cukrovar změnil všechno
Zásadní proměna přišla po roce 1872. Právě tehdy je v regionálních pramenech uváděn vznik litolského cukrovaru, který vyrostl v prostoru někdejší Staré obory. Ve stejné době hrála stále větší roli také železnice. Z původně malé obce spojené především s Labem, rybolovem a zemědělským okolím se začalo stávat místo výrazně ovlivněné průmyslem.
Cukrovar přinesl pracovní příležitosti a podílel se na proměně celé oblasti. S průmyslovým rozvojem přibývala nová zástavba a prostor mezi Litolí a Lysou postupně měnil charakter. Právě období od konce 19. století do první poloviny 20. století patří k největším proměnám v dějinách Litole. Obec rostla, její vazby na sousední Lysou sílily a dvě původně oddělená sídla se postupně přibližovala nejen správně a hospodářsky, ale také samotnou zástavbou.
Příběhu samotného cukrovaru jsme se už na Lysecko.cz věnovali v samostatném dílu seriálu LYStorie.
Litol chtěla vlastní školu
Výrazným dokladem samostatného života obce je také historie místní školy. Podle školní kroniky zpracované na webu dnešní ZŠ T. G. Masaryka začaly litolské děti chodit do školy v Lysé už po zavedení povinné školní docházky. Na počátku 20. století však rychle rostl počet obyvatel Litole a sílila snaha vybudovat školu vlastní.
Cesta k ní nebyla jednoduchá. Do plánů zasáhla první světová válka a projekt se podařilo uskutečnit až po vzniku Československa. V roce 1921 byla slavnostně otevřena moderní školní budova s tělocvičnou, uváděná jako jedna z prvních škol postavených po vzniku samostatné republiky. Už o rok později přišla mimořádná pocta: v roce 1922 dal prezident Tomáš Garrigue Masaryk souhlas, aby litolská škola nesla jeho jméno. Budova školy se tak stala jedním ze symbolů rostoucí a sebevědomé obce.
Konec samostatné Litole
Samostatná historie Litole se uzavírala postupně. Podle záznamu Středočeské vědecké knihovny v Kladně byla Litol v roce 1942 připojena k Lysé nad Labem. V roce 1949 pak byly obě obce sloučeny v jednu.
Právě toto rozlišení je důležité, protože se v různých stručných přehledech mohou objevovat odlišně formulovaná data. Regionální knihovní záznam uvádí oba mezníky: připojení v roce 1942 a sloučení v roce 1949. Tím skončila éra Litole jako samostatné obce a její další vývoj už pokračoval v rámci Lysé nad Labem.
Litol však svou identitu neztratila
Správní hranice zmizely, místní identita ale nikoliv. Dodnes je možné rozeznat historické jádro někdejší obce, starou náves, kapličku, školu i vazbu na Labe. Samotný název Litol se běžně používá a pro mnoho obyvatel není jen označením městské části, ale stále živou místní identitou.
A možná právě proto je její historie tak zajímavá. Litol totiž není pouze jižní část Lysé nad Labem. Je to někdejší rybářská osada, kterou opakovaně měnila řeka, místo starých přívozů a mostů, obec spojená se Šporkovými oborami, později s cukrovarem a průmyslem — a nakonec samostatná obec, jejíž cesta se definitivně spojila s Lysou až ve 20. století. Dnes jsou Lysá a Litol jedním městem. Ještě ne tak dávno však každá z nich psala svůj vlastní příběh.
Zdroje a další čtení: Středočeská vědecká knihovna v Kladně – regionální záznam „Litol (Lysá nad Labem, Česko)“; Turistické informační centrum Lysá nad Labem – Litolská ministezka; ZŠ T. G. Masaryka Litol – historie školy; Historie města Lysá nad Labem – Sommerův popis Lysé nad Labem z roku 1834; Litol.info – Historie Litole
