Jen málokdo si dnes uvědomuje, že Lysá nad Labem nebyla pouze významným železničním uzlem pro osobní dopravu.
Ještě před několika desítkami let odtud odbočovaly koleje do továren, skladů i vojenských prostor. Některé z nich zmizely beze stopy, po jiných dodnes zůstaly patrné náspy, mostky nebo zarostlé koleje ukryté mezi stromy.
Pojďme se vrátit do doby, kdy železnice byla tepající tepnou místního průmyslu.
Když vlak vozil nejen lidi
Po otevření železniční stanice v roce 1873 se Lysá začala rychle měnit. Díky výhodné poloze na křižovatce tratí sem přicházely nové podniky, které potřebovaly levně dovážet uhlí, stroje nebo suroviny a stejně snadno vyvážet své výrobky.
Právě proto vznikaly železniční vlečky – krátké koleje spojující nádraží s jednotlivými podniky. Dnes jsou samozřejmostí kamiony. Na přelomu 19. a 20. století ale téměř všechno těžké putovalo po kolejích.
Cukrovar měl vlastní koleje
Jedním z nejvýznamnějších podniků širokého okolí byl rolnický cukrovar v Litoli. Během cukrovarnické kampaně sem mířily desítky vagónů s cukrovou řepou i uhlím. Bez železnice by tak rozsáhlý provoz prakticky nemohl fungovat.
Po uzavření cukrovaru v roce 1949 vlečka nezmizela. Naopak našla nové využití pro tehdejší průmyslové podniky, mimo jiné pro závod Carborundum, který navázal na část průmyslového areálu. Ještě řadu let tak po kolejích přijížděly nákladní vlaky, i když už nevezené řepou, ale brusivy, materiálem a dalšími surovinami.
Vojenská vlečka, která se změnila v běžnou trať
Nejznámější „vlečkou“ v okolí byla ta směrem do Milovic. Jenže pozor – původně skutečně nešlo o veřejnou železniční trať, ale o vojenskou vlečku, kterou nechala po vzniku Československa vybudovat armáda pro zásobování vojenského výcvikového prostoru.
Otevřena byla 21. září 1921. Teprve v roce 1923 byla přeměněna na veřejnou železniční trať a začaly po ní jezdit i osobní vlaky. Dnešní cestující mezi Lysou a Milovicemi tak vlastně jezdí po bývalé vojenské vlečce staré více než sto let.
Koleje vedly i do dalších podniků
Ve starých mapách a archivech lze najít zmínky o dalších průmyslových kolejích napojených na lyské nádraží. Některé sloužily skladům, jiné továrnám nebo překladištím. Mnohé zanikly během druhé poloviny 20. století, kdy nákladní dopravu postupně převzaly automobily.
Právě rozmach kamionové dopravy znamenal pro většinu vleček definitivní konec. Koleje se přestaly udržovat, zarostly a často byly úplně vytrhány.
Co po nich zůstalo dnes?
Když se člověk dívá pozorně, minulost je stále vidět. Někde lze objevit zvláštně široké náspy, jinde staré propustky nebo neobvykle rovné pásy zeleně. Občas se mezi stromy objeví rezavý kus kolejnice nebo betonové pražce připomínající dobu, kdy zde několikrát denně projížděly nákladní vlaky. Většina lidí kolem nich projde, aniž by tušila, že právě stojí na bývalé železnici.
Dnes si Lysou spojujeme hlavně s osobními vlaky mířícími do Prahy, Kolína nebo Děčína. Před sto lety ale železnice živila celé město. Bez vleček by se nerozvíjel průmysl, cukrovar ani vojenský prostor v Milovicích. Byly to nenápadné koleje, které pomáhaly psát historii našeho regionu.
A možná právě při příští procházce objevíte místo, kudy před desítkami let duněl nákladní vlak.
