Řehačka patří mezi zajímavé lokality v okolí Lysé nad Labem. Její historie sahá několik století zpět a je spojená nejen s hrabětem Šporkem, ale také s převozníkem Řehákem, těžbou písku i trampováním.
Šporkův zámeček Nové Stavení
V bezprostředním okolí dnešní osady Řehačka stával už na počátku 18. století letní zámeček hraběte Františka Antonína Šporka. Byl dokončen roku 1702 a nesl název Nové Stavení (Neugebäu).
Komplex tvořila hlavní budova a dvě boční křídla uspořádaná do tvaru nedokonale uzavřené podkovy. Zámeček stával těsně před vjezdem do dnešní Řehačky, přibližně v prostoru dnešních polí. Za budovou se rozkládal poměrně rozsáhlý park obehnaný zdí a samotná hlavní budova byla údajně vzdálena asi sto kroků od tehdejšího břehu Labe.
Po smrti hraběte Šporka přestal být zámeček využíván jako šlechtické sídlo. Sloužil ještě nějakou dobu jako hospodářský dvůr, později však zcela zanikl.
Tři chalupy a převozník Řehák
V místech dnešní osady stála původně usedlost zvaná Tři chalupy. Obývali ji převážně sedláci a nacházela se zde také kovárna. Nad usedlostí se kdysi rozprostíral rybník s mlýnem svaté Anny na Mlynářské strouze, tedy na potoce Mlynařici.
Horní část dnešní Řehačka tehdy tvořila pouze pole. U křižovatky uprostřed Řehačka stála bouda převozníka Řeháka. Ten zde zajišťoval převoz lidí přes Labe na přerovskou stranu. Právě po něm dostala jméno jak tůň, tak později i celá osada – Řehačka.
Řehák byl velmi chudý. Vlastnil pouze dvě malá políčka a jednu krávu. Jeho dcera se provdala za Hlouška, který pracoval ve Vichrově továrně na nábytek v Lysé nad Labem.
V chalupě, která dnes nese číslo orientačně 062, žila rodina Adamových a provozovala kantýnu. Podobně se rybáři stravovali i v chalupě č. 049 u Dvořákové. (Čísla uvádíme orientačně podle dnešního značení, protože tehdy domy číslovány nebyly.)
Řehačka ve 30. letech
Ve druhé polovině 30. let 20. století začala Řehačka pomalu získávat rekreační charakter. V polovině desetiletí zde byla postavena chata č. 58, která se stala první skutečnou víkendovou chatou v této lokalitě.
Roku 1936 bylo uvedeno do provozu zdymadlo u Lysé nad Labem. Pod ním se hromadil jemný písek a místo se brzy stalo oblíbeným koupalištěm. Voda v Labi byla tehdy zcela průzračná.
Dalším vyhledávaným místem ke koupání bylo ústí Mlynařice do Labe, kde se vytvořila krásná písečná delta. Po napřímení toku Labe ve 20. letech vznikla podél řeky také navigace. Ta byla sice postavena kvalitně, ale pozdější bezhlavá těžba písku způsobila její postupné sesouvání. Dnes lze zbytky této navigace spatřit už jen u zdymadel a u soutoku Jizery s Labem v Káraném.
Trampové a srub na ostrově
Ještě před koncem druhé světové války přibyly u Labe další dvě chaty a na ostrově byl postaven srub. Ten si roku 1943 postavili mladíci z Lysé nad Labem, kteří sem jezdili trampovat. Na mýtině před srubem dokonce vybudovali malou loděnici.
Okolní krajina byla tehdy velmi zarostlá a místy téměř neprostupná. Pouze kolem slepého ramene Labe vedly vyšlapané cestičky od rybářů. Rostly zde také mohutné stromy nazývané „vazy“, které byly prý silné téměř jako duby.
Řehačka během války
Během druhé světové války chodili někteří obyvatelé Řehačky tajně do Tří chalup pro mléko a sýr ke Krátkorukému. Jeho syn Bedřich byl stíhačem u 313. československé perutě RAF v Anglii. V lednu 1943 byl sestřelen při leteckém souboji nad kanálem La Manche.
Po osvobození panovaly obavy o bezpečnost zdymadla. Ruští vojáci totiž lovili ryby velmi neobvyklým způsobem – do Labe házeli protitankové talířové miny. Po válce se pak někteří lidé bavili vytloukáním šrapnelů mezi stromy, což bohužel stálo několik lidských životů.
Mnoho munice se ukrývalo také v lese u Dvorců, kde Němci na jaře roku 1945 vybudovali podzemní kryty a sklady pro munici i tanky.
Morušárna a pokus o výrobu hedvábí
Kolem roku 1948 byla pod památnými duby postavena osm metrů vysoká budova zvaná Morušárna. Okolí bylo osázeno desítkami morušových stromů a spolu s nimi byl dovezen i bourec morušový – dokonce až z Číny.
Cílem bylo vyrábět hedvábná vlákna, která patří mezi nejpevnější a zároveň nejjemnější přírodní vlákna. Projekt se však ekonomicky nevyplatil a výroba byla brzy ukončena.
Budova Morušárny přešla do správy místního výboru a postupně chátrala. V 90. letech byla na několik let pronajata jako restaurační zařízení. Její historie se definitivně uzavřela 12. prosince 2003, kdy budova vyhořela.
Těžba písku a armáda
Pravděpodobně také kolem roku 1948 začala na Řehačce těžba nedostatkového štěrkopísku. Do té doby zde byl pouze les a pole. Svrchní zemina byla navršena do původního labského meandru – právě na tomto místě dnes stojí Hospoda na Řehačka.
Těžba probíhala pomocí plovoucího korečkového bagru do hloubky pěti až šesti metrů. Štěrkopísek se nakládal přímo do člunů s nosností 16 až 32 tun. Ty pak tažný remorkér ve skupinách po čtyřech vlekl otevřeným meandrem na Labe a dále k železničnímu mostu v Čelákovicích, kde vzniklo velké překladiště.
Denně se zde vytěžilo přibližně 300 až 320 m³ materiálu. Těžba skončila v letech 1952–1953.
Po odchodu čelákovické firmy Bukovský prostor obsadila armáda – ženisté. Ti bydleli v takzvaných zemljankách, tedy jamách vyhloubených v lese a vyztužených dřevem. Jednou se jim dokonce podařilo utopit tank v Labi. Když ho vytahovali, praskla i pět centimetrů silná ocelová lana.
Elektrifikace a rozvoj chat
Na konci 50. let byla na Řehačce zavedena elektřina a začátkem 60. let vojáci lokalitu opustili. Plácek v dolní části Řehačky, kde ještě nedávno hráli volejbal, byl postupně zavážen pískem splavovaným z nákladních lodí. Důvodem byla obava z protržení hráze mezi Řehačkou a Labem při velké vodě.
Obyvatelé si také nechávali navážet různé sutě, aby zvýšili terén v místě původního meandru. Proto se dodnes může stát, že při kopání studny někdo narazí třeba na starou žehličku nebo jiné překvapení.
Ve druhé polovině 60. let začala masivní výstavba chat zejména v dolní části Řehačka. Podobný vývoj nastal i v horní části, kde byla původní políčka rozparcelována a proměnila se v desítky zahrad.
Řehačka v osmdesátkách a devadesátkách
Od osmdesátých let byla Řehačka především dominantou chatařů a také návštěvníků, kteří přijeli se v zdejší pískovně zvlažit. Byla zde i hospoda (budova bývalé Morušárny), ale také malý krámek (na místě kde je dnes Hospoda na Řehačce.
Ještě do poloviny 90. let bylo koupání v Řehačce velmi příjemné. Později však vodu začaly pravidelně v létě pokrývat sinice, které ji zahalují do typického zeleného povlaku.
Řehačka v současnosti
Od roku 2000 se pak na Řehačce kromě negativ (nemožnost se koupání v pískovně) událo i mnoho pozitiv. Vycházel zde samostatný informační List Řeháček (2006 – 2018), byla vyrobena informační nástěnka, kde naleznete kompletní historii Řehačky. V nedávných dobách bylo u místní hospody vybudováno sportovní hřiště a v roce 2022 zde byla (alespoň částečně) vybudována zcela nová asfaltová silnice.
V posledních letech zažívá Řehačka – podobně jako mnoho lokalit v okolí Prahy – výrazný stavební boom. Mnoho rekreačních chat bylo přestavěno na objekty pro trvalé bydlení a počet stálých obyvatel tak postupně roste.
Bydlení na Řehačce je pro místní i přes některá úskalí ( například povodně a tak trochu odtržení od mateřské Lysé nad Labem) srdcovou záležitostí a mnozí (defacto asi nikdo) by neměnil.
- Nejlepší burger na Nymbursku má vítěze. Triumf slaví Daniel’s Burger z Lysé nad Labem
- Co se stalo s festivalem Votvírák a vrátí se ještě?
- Dvorce u Lysé nad Labem: Místo, kde pracovaly dvory pro celé panství
- Víkendové počasí na Lysecku: Od mraků ke slunci, ale pozor na chladná rána
- Most přes Labe v Lysé nad Labem: od přívozu k mostu Bohumila Hrabala
- Cyklostezka Nymburk–Čelákovice se konečně posouvá
- V Lysé se chystají nové plochy pro výstavbu i zeleň. Město zve na veřejné prezentace
- Počasí na Lysecku: pracovní týden přinese postupné ochlazení i více oblačnosti
