Kdo dnes prochází zámeckým parkem v Lysé nad Labem, většinou si užívá klidné prostředí, staleté stromy nebo obdivuje barokní sochy lemující cesty. Jen málokdo si ale uvědomuje, že zdejší park nevznikl najednou. Jeho podoba se utvářela téměř dvě stě let a podílelo se na ní několik generací šlechtických majitelů i významných zahradních architektů. Výsledkem je místo, které dnes patří k nejcennějším historickým parkům ve středních Čechách.
Na první pohled může zámecký park působit jako jeden celek. Ve skutečnosti se však skládá ze dvou odlišných částí. Východně od zámku se rozprostírá pravidelně komponovaná barokní zahrada – takzvaný libosad. Na ni navazuje severní krajinářský park, který vznikl až o mnoho desetiletí později v duchu anglické parkové tvorby. Každá část vypráví jiný příběh a odráží proměnu vkusu i způsobu života svých majitelů.
Když kolem zámku rostly vinice
Nejstarší zmínky o zahradních úpravách v okolí lyského zámku sahají mnohem hlouběji do minulosti, než by se mohlo zdát. Už v polovině 16. století se na jižních svazích pod zámkem nacházely vinice a šafranice, které byly později přeměněny na ovocné sady. Skutečný rozvoj zámeckého okolí však začal až na konci 17. století.
V urbáři z roku 1696 se poprvé podrobně objevuje popis zámeckého areálu. Kromě ovocných sadů se zde uvádí také okrasný libosad, dvě habrové aleje, letohrádek, střelnice, závodiště pro šlechtické hry a dokonce voliéra. Už tehdy bylo patrné, že okolí zámku nesloužilo jen hospodářským účelům, ale mělo být také reprezentativním prostorem odpovídajícím významu panství.
Špork proměnil Lysou v barokní rezidenci
Největší proměna přišla za hraběte Františka Antonína Šporka, jednoho z nejvýznamnějších českých šlechticů své doby. Špork byl známý svou zálibou v umění, architektuře i zahradní tvorbě. Inspiraci čerpal při cestách po Evropě a obdobně jako na Kuksu chtěl vytvořit reprezentativní sídlo i v Lysé nad Labem.
Po roce 1733 začala rozsáhlá přestavba zámecké zahrady. O dva roky později byly zasypány staré hradní příkopy, čímž se zahrada poprvé přímo propojila se zámkem. Vznikla pravidelná francouzská zahrada s geometricky řešenými cestami, habrovými stěnami, ornamentálními partery a bohatou květinovou výzdobou. Součástí zahrady byla také umělá jeskyně, fontána, oranžerie a množství okrasných váz. Lysá se díky těmto úpravám zařadila mezi nejvýznamnější barokní šlechtická sídla své doby.
Sochy, které mají svůj příběh
Jedním z největších pokladů zámeckého parku je rozsáhlý soubor barokních plastik. Nejznámější jsou alegorie dvanácti měsíců, které dodnes lemují hlavní osu zahrady. Doplňují je sochy čtyř ročních období, čtyř živlů, světadílů, Dne a Noci, dvojice lvů a lvic i známé thébské sfingy.
Po mnoho let byly téměř všechny sochy připisovány Matyáši Bernardu Braunovi nebo jeho dílně. Novější odborné výzkumy ale ukazují, že situace je složitější. Některé plastiky skutečně vznikly v Braunově okruhu, významnou část však odborníci připisují sochaři Johannu Langovi. Na sklonku 18. století navíc přibyly další plastiky z dílny Ignáce Františka Platzera. Právě díky této mimořádné sbírce patří lyský park mezi nejvýznamnější ukázky barokního zahradního umění v České republice.
Zahrada rostla i po Šporkově smrti
Smrtí Františka Antonína Šporka rozvoj zámeckého areálu neskončil. Jeho zeť František Karel Sweerts-Sporck park dále rozšířil a kolem roku 1744 získal areál přibližně dnešní rozlohu okolo 21 hektarů. V dalších desetiletích přibývaly nové plastiky i drobné architektonické prvky.
Další významnou proměnou prošel park ve druhé polovině 19. století za kněžny Štěpánky Viktorie Rohanové. Tehdy vznikla dodnes zachovaná habrová hvězdice a začal se rozvíjet krajinářský park severně od zámku. Pravidelně komponovanou barokní zahradu zde postupně doplnila volnější přírodní část, která lépe odpovídala tehdejší módě romantických parků.
Eduard Petzold a anglický park
Konečnou podobu severní části vtiskl parku známý zahradní architekt Eduard Petzold, který zde roku 1891 navrhl krajinářský park v anglickém stylu. Na rozdíl od přesně geometrické barokní zahrady zde převládají volné travnaté plochy, skupiny stromů a přirozeně vedené cesty.
Dodnes zde roste přibližně sedm desítek druhů listnatých dřevin a více než patnáct druhů jehličnanů. Mezi nejcennější patří například jinan dvoulaločný, jerlín japonský, platan západní nebo katalpa. Právě spojení přísně komponované francouzské zahrady s romantickým anglickým parkem činí lyský areál výjimečným i v celorepublikovém měřítku.
Místo, které přežilo staletí
Zámecký park dnes není jen oblíbeným místem pro procházky. Je především živou kronikou Lysé nad Labem. Na relativně malém prostoru se zde potkává renesanční historie, barokní velkolepost i romantické krajinářství 19. století. Každá alej, terasa nebo socha připomíná dobu, kdy se město měnilo v jednu z nejvýznamnějších šlechtických rezidencí českých zemí.
Možná právě proto patří zámecký park k nejcennějším místům Lysé nad Labem. Není jen krásnou kulisou zámku. Je svědectvím více než tří set let práce zahradníků, architektů, sochařů i šlechtických rodů, které zde zanechaly stopu dodnes.
- Národní památkový ústav – Památkový katalog: Lysá nad Labem – historické jádro a zámecký areál.
- Český rozhlas – Lysá nad Labem – zámecká zahrada.
- BOTANY.cz – Zámecký park Lysá nad Labem.
- Pamatky.cz – Zámecké parky v Lysé nad Labem.
- Karel Štefan: Sochy v zámeckém parku v Lysé nad Labem (odborná studie, 2017)
